Často se mi stává, že mi někdo řekne: “Pojďme si zahrát hru!” a pak představí aktivitu, která může, ale nemusí být zábavná, ale rozhodně to není hra. V dnešní době se o hrách ve výuce mluví na každém kroku, ale většina z těchto referencí vůbec neodkazuje na hry.
Rozlišování těchto pojmů je důležité, zejména z pohledu 👨🎓 hráče/studenta. Je sice pravda, že většina her a hravých aktivit má společné to, že mohou hráče bavit, ale ne vždy tomu tak je. Přesto mě vždy překvapí, když je běžné gramatické cvičení označováno za “hru”. Dokonce i na pultech specializovaných obchodů s hrami jsou krabice plné aktivit, které se maskují jako hry.
Mým pomocníkem při vysvětlování strukturálního rozdílu mezi těmito dvěma koncepty bude kniha s názvem 📕 Gamestorming: A Playbook for Innovators, Rulebreakers, and Changemakers.
Struktura hry
To, co odlišuje hru od aktivity, je její struktura. Hra má jasně definovaný rámec, zatímco zábavné aktivity jsou všechny činnosti, které se jako hra nekvalifikují. To znamená, že nesplňují alespoň jednu z níže uvedených strukurálních nebo obsahových podmínek.
Herní svět
Hra představuje místo mimo každodenní realitu, kde dočasně neplatí pravidla běžného života. Lze říci, že hra vytváří alternativní svět, do kterého hráči dobrovolně vstupují a souhlasí se změnou paradigmat.
Hranice
Hra má hranice v čase a prostoru – je jasné, kdy hra začíná a končí, a lze ji pozastavit. Prostorové hranice hry jsou také definovány, například fotbalový stadion.
Pravidla interakce
V herním prostoru se hráči zavazují dodržovat pravidla, která definují fungování herního světa. Pravidla hráče limitují a tvoří překážky, a právě proto jsou důvodem, proč v hrách často vytváříme nová, neotřelá a kreativní řešení problémů. Interakce může probíhat mezi hráči navzájem nebo s herním systémem.
Artefakty
Většina her využívá fyzické artefakty. Jde o objekty, které obsahují informace o hře, sledují její postup a vyobrazují aktuální stav hry. Například ve fotbale je artefaktem fotbalový míč nebo branka, případně i samotní hráči.
Cíl hry
Hráči musí vědět, kdy hra skončila, tedy kdy se dosáhl konečný stav, na kterém se všichni hráči předem dohodli. Běžným cílem je například konkrétní časové (po 90 min) nebo bodové (kdo získá 10 bodů jako první) ohraničení.
Dobrá hra má jednoznačně stanovené, kdo na jejím konci vyhrál a kdo prohrál. 🏆
Obsah hry
Správně navržená hra se od ostatních (zábavných) aktivit liší také svým obsahem. Typicky by hra měla obsahovat tyto prvky:
Výzva
Hry obvykle nabízejí určitou úroveň výzvy nebo obtížnosti, která vyžaduje, aby hráči využili své dovednosti, strategii nebo štěstí k překonání překážek a dosažení cílů. Obtížnost lze často upravovat dle potřeb nebo se zvyšuje automaticky v průběhu hry.
Zpětná vazba
Hry poskytují hráčům zpětnou vazbu a informují je o jejich pokroku, úspěchu nebo neúspěchu. Tato zpětná vazba je klíčovým prvkem, který udržuje hráče ve vysoké angažovanosti po celou dobu hraní.
Zábava a emocionální náboj
Hry jsou navrženy tak, aby byly pro hráče primárně zábavné. Při hraní se hráči dostávají do stavu “flow” a ztrácí pojem o času. Zároveň však prožívají různé, ne nutně vysoké, emoce (pokud bychom je měli hodnotit, hovoříme o “pozitivních” pocitech jako radost, nadšení, zájem, atd.).
Smysluplná rozhodnutí
Skutečně dobrá hra dává hráčům příležitost dělat smysluplné rozhodnutí – je to volba, kterou hráč učiní a která má významný dopad na výsledek hry nebo na hráčův zážitek ve hře.
Smysluplná rozhodnutí mají důsledky, které ovlivňují stav hry nebo postup hráče. Tyto důsledky mohou být okamžité nebo dlouhodobé a mohou významným způsobem změnit průběh hry. Tato volba přímo souvisí s možností zvýšení odpovědnosti v každodenním životě hráče.
Hravé aktivity
Na rozdíl od hry může být hravou aktivitou jakákoli činnost, která využívá hravost a vyvolává v účastníkovi pocit zábavy.
Co není hra
Učitelé, prosím, neoznačujte běžná cvičení jako hry jen proto, že jsou pěkně barevná. Hry nejsou ani všechny aktivity, při kterých používáte hrací kostku. Vytvořit hru je umění. Efektivně ji pak využít ve výuce tak, aby vedla k získání konkrétních kompetencí, je metodika.
Proč to říkám?
Protože až příliš často jsem nadšena, když najdu materiál, který je označen jako (vzdělávácí) hra, ale ke hře má velmi daleko – ve většině případů tyto materiály nejenže nesplňují žádnou z výše popsaných podmínek, ale navíc nejsou vůbec zábavné! Zvažte sami za sebe:
Příklad A:
Co dělá z těchto gramatických cvičení hru? 🤔 V této cvičebnici s názvem “Anglické gramatické hry” se mi nepodařilo identifikovat jediný herní (nebo zábavný) prvek.
Příklad B:
Toto je ten lepší případ, ale stále to není to, co považuji za zábavné vzdělávací hry. Ve světě deskových her je mechanika z Člověče, nezlob se! “hoď kostkou a táhni” (roll and move) už dávno zastaralá. Možná se již pohybujeme v mezích her (má začátek a konec, herní materiál, ohraničení, pravidla, výzvu i zpětnou vazbu), ale rozhodně ne moderních a zábavných. Dá se to udělat i lépe… mnohem lépe! Podívejte se například na naši hru Visitors From Afar.
Další články:
- Gamifikace (3)
- Jazyk hrou – student (13)
- Jazyk hrou – učitel (8)
- Teambuilding (1)